Sociální stát aneb jak by se dánský model minul účinnosti v naší malé zkorumpované republice

Složení léku nato, jak se dostat z krize není jednoduché. Jako správný alchymista bych přimíchal větší investice do vědy a výzkumu, školství a především do zefektivnění státní zprávy. Pan Kohout v tomto článku zajímavě (ač někdy né úplně dostatečně) popisuje srovnání mezi dánským sociálním systémem a tím naším. I kdyby stát vybíral osmdesáti procentní daň, tak by se to stejně minulo účinkem v českém zkorumpovaném prostředí. Jen by se někdo prostě víc napakoval. Tečka. Proto všem politickým stranám je nutno vzkázat: nechte si svoje sociální lákadla, své lákadla na zvyšování zaměstnanosti a podobné bonbóny a nejprve si udělejte pořádek ve svých řadách. Potom se můžeme bavit o paní slušné, panu dobrákovi, o 13.důchodech a eventuálním zvyšováním daní. Tady jen úryvek závěrečné časti článku pana Kohouta:

V současné době (odhad za rok 2009) vybírá Dánsko na daních částku odpovídající zhruba 47 procentům HDP. To je asi o deset procentních bodů více, než kolik vybírá český stát. Kdybychom se dostali na dánskou úroveň, znamenalo by to dodatečný příjem ve výši přes 360 miliard korun ročně (podle HDP z roku 2009).

Představte si, co by se za 360 miliard dodatečně vytažených z peněženek občanů dalo pořídit. Kolik krásných a hodnotných státních zakázek, kolik provizí, poplatků a úplatků! Jak krásně by se voliči lákali na nové sociální dávky. Kolik úředníků a politiků by mohlo až do smrti sociálně zabezpečit sebe a své rodiny. Jak úžasně silná by musela být kombinace české politické poctivosti a dánských daní!

Sociální stát je tedy o kultuře jejich občanů. Kultura vychází z vychování a z pozorování sociálních poměrů. Pokud budou mít občané neustále před očima jak kde ta a ta dálnice stojí desetinásobek evropského průměru nebo jak ten a ten poslance zase něco ukradl asi těžko to přidá naší občanské kultuře. Potom může být daň klidně 80%, ale podnikatelé si prostě najdou cesty, jak stát s prominutím “ojebat” zpátky, protože se budou držet přísloví “oko za oko, zub za zub”. Polemizovat jestli je to správně nebo špatně by asi nemělo smysl, každopádně dokud se situace nezlepší, bude to prostě tak. A argumentovat, že pokud daně nesnížíme, pondikatelé utečou jinam je nesmyslné. To je o charakteru a morálce a začít by se mělo tam nahoře, protože jakmile uvidíme, že naší investicí do státu v podobě daní dostaneme kvalitní servis, minimum byrokracie a zdravé konkurenční prostředí, pak jistě rádi přidáme na dani nějaké to procento navíc.